wz

 

                                                                 6.- 8.5. 2017                                                       

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

Pavouckej a Bobina

Zúčastnili se:

Pavouckej, Bobina, Matlas, Bobr, Šalotka, Katka, Tomáš, Pivoš, Lucka, Eliška, Kameňák, Terka, Jiřík, Fanda, Cajs, Banjo a hafan Mikuláš.

 

Trasa vandru:

Semily - Riegerova Stezka - Podspálov - (hůůů-š-š-š) - Návarov - Mločák - Návarov - (hůůů-š-š-š-š) - Malá Skála - Sokolovna - Zahrádky - Frýdštejn - Voděrady - Malá Skála

Před druhým květnovým víkendem jsem oslovil pár kamarádů s dětmi, k tomu se přidalo i pár sólistů a dala se dohromady parta na nenáročný vandřík krajem pod Jizerskými horami. Parta 16. lidiček se sice zdála nevhodně velká, ale vzhledem i k tomu, že postupně odpadali a zůstalo nás na poslední noc osm, měl vandr poměrně klidný charakter.

 

 

 

Srazili jsme se v Semilech za nádražím a společně vyrazili pod polojasným nebem směr Riegrovka. I přes pár zádrhelů (koupající se pes, zablácená tatrovka atp.) jsme poměrně svižně již po dvou hodinkách dosáhli postupového cíle – hospody na Podspálově. Bylo narváno, proběhlo tedy občerstvení venku a uzrál plán jak ušetřit dětské i naše nožky. Motoráčkem jsme se rozjařeně přesunuly do Návarova, kde už v Rusalce bylo místo i pro nás, šupáky. Prima obsluha, obrovské řízky a chutné Svijany nás trošku zdrželi, takže do cíle dne, na Mločák, jsme dorazili před soumrakem. Stačili jsme natahat dřevo z širokého okolí k ohni, rozložit bydlíky i mimo převis, kam jsme se nevešli a mohlo se pečbuřtit. Prima večer nám zpříjemnil Bobr ukulelením. Ráno bylo vstávání i snídání na dlouhé lokte. Rozhodli jsme se vlakmo přesunout na Malou Skálu, a protože bylo celkem hezky, opět jsme to vzali podél peřejí Kamenice do Návarova. Vyšplhali jsme i na hrad a teprve pak slezli do údolí a mašinku stihli tak akorát. Na malé Skále nás dohnal hlas, tak jsme zamířili k Sokolovně, která nás zklamala hned dvakrát – otvírali až za půl hodiny a když už otevřeli, ceny a nakonec i donesené jídlo, nás zklamali. Stará dobrá Sokolovna už je jen vzpomínka. Sem už ne, kamarádi L. Nějaké síly jsme nabrali, tak jsme mohli pod náhle zamračeným nebem táhnout po hřebínku směr Frýdštejn. Táhlé stoupání nám dalo zabrat. V tom se s námi rozloučil Fanda, který mazal na bus. Z Frýdštejna jsme popošli pod hrad, kde je jediná místní funkční a normální občerstvovna. Je to jen okénko, ale vaří tam, točí limo i pivo, tak co nám mohlo chybět. Ještě bylo zamračeno, když se s námi rozloučili nejprve Bobři (odjeli vlastním vozem) a poté i Kameňáci, pro které přijela Klára. Pak, když už jsme chtěli jít, že nám je zima, nebe se roztrhalo a ukázalo se slunko. Teplo nás ještě na chvilku přikovalo k lavičkám. Když se slunce začalo sklánět k obzoru, vyrazili jsme do cíle dne. Plánovaný flíček ale bohužel nezel prázdnotou – dva turisté nám sdělili, že tam se asi nevejdem, protože čekají dalších 10 kamarádů k ohni. Naštěstí jsem měl v záloze ještě jeden flek. Tam jsme to měli sami pro sebe. Mezi stromy jsme natáhli megašňůru a postavili z Pivošojc plachty megahangár pro všechny. V trávě jsme obnovili prastaré ohniště, natahali dříví z lesa a v soumraku mohli pečbuřtit, klábosit, koukat do plamenů… Ráno mě vzbudil vítr, který vytrhával ze země kolíky držící plachtu. Mrknul jsem se v půl šesté na východ slunce a ještě na hoďku si lehnul. V půl sedmé nám poryv větru serval plachtu nad hlavami definitivně. Vstali jsme, bleskově se sbalili a snídat se rozhodli někde hlouběji v lese, kde snad nebude foukat. To se nám i splnilo. Pak už jen cesta na Malou Skálu a tradá domů.

 

Sepsal Pavouckej