|
Stromy se barví do zlatova,
kovář bílého koně ková.
i den marný boj s nocí vzdal.
A svatý Martin?
Osedlal.
Přeběhne kopce, hory, skály.
Rozsype svoje bílé dary.
Přiláká hejna divnejch ptáků,
co přijedou na koncích vlaků.
Cosi je nutí stráně zdolat,
když začne zima, vábit, volat.
Jsou tímhle navždy postiženi.
A doma?
Nejsou k zastižení.
V soumraku ohně zapalují,
temnoty kousky ukrajují,
promlčí noci k ránu,
neslyší zvonit hranu.
Nad nimi očištěné stromy
z nich voda kape na stetsony.
To zima už se vzdává.
A jaro?
Tiše vstává.
I ptáci přidají se trylkem,
když slunce pálí za zátylkem.
Tuláci zimy torny sbalí
a zmizí na severu v dáli.
Vrátí se v mnohem lepším čase,
až stromy zabarví se zase.
Pohorky v listí šustí znova.
A kovář?
Bělouše zas ková…
|
